Geografie

Německo lze členit do čtyř velkých geografických oblastí: Severoněmecká nížina, široké pásmo Středoněmecké vysočiny, Bavorská plošina a úzký lem výběžků Alp podél rakouských hranic. Staré i mladší tektonické pohyby a říční eroze vymodelovaly v pestrých horninách rozmanitý krajinný reliéf.

 

Pobřeží obou moří je velmi rozdílné. Baltské pobřeží není s výjimkou ostrova Rügen (Rujana) příliš vysoké, ale má srázné břehy budované křídovými usazeninami. Charakteristické jsou také dlouhé písčité pláže a malá pobřežní jezera oddělená kosami. Převážně ploché pobřeží Severního moře je členěno hlubokými nálevkovitými ústími řek Emže, Vezery a Labe a chráněno hrázemi před pronikáním moře. Podél severního pobřeží se rozkládá pásmo wattů, které jsou za přílivu a odlivu střídavě zaplavovány a obnažovány, s novými ostrůvky marši. Za ním se táhne řetěz Východofríských ostrovů. Dále v moři proti ústí Labe leží malý skalnatý ostrov Helgoland. Západní pobřeží při bázi Jutského poloostrova je vyšší a ještě členitější. Lemují ho Severofríské ostrovy se známým ostrovem Sylt.

 

Severoněmecká nížina je součástí velké Středoevropské nížiny, která se táhne z Francie až do Běloruska. Celá byla přetvořena pevninským ledovcem, který zanechal výrazné stopy, morénové hřbety s rozsáhlými depresemi vyplněnými jezery, zejména na severovýchodě v Meklenbursku. Dále na jih se táhne nesouvislý písčitý val od Lüneburského vřesoviště jihozápadně od Hamburku k jihovýchodu až do Polska. Západní část nížiny je plošší a střídají se v ní písčitá vřesoviště s bažinatými rašeliništi. Zde nížina pod názvem Dolnorýnská pánev proniká podél Rýna hluboko na jih do Středoněmecké vysočiny. Od Vestfálské pánve je oddělena vyvýšeninou Teutoburského lesa. Na východě za hraniční Odrou a Nisou přechází nížina do Polska. Jižní okraje nížiny tvoří mírně zvlněná úrodná sprašová oblast známá jako Börde.

 

Středoněmecká vysočina je složitá soustava četných vrchovin a nízkých pohoří různého stáří a horninového složení. Na západě po obou stranách Rýna vystupuje řada nízkých pohoří, která mají převládající směr od jihozápadu k severovýchodu a jsou souhrnně označována jako Porýnská břidličná vrchovina. Na levé straně Rýna sem patří vulkanická vrchovina Eifel se známými maary - jezery, která vznikla po výbuchu sopečných plynů. Za hluboce zaklesnutým údolím řeky Mosely se táhne pohoří Hunsrück, přesahující 800 m. Na pravém břehu Rýna se z uhelné pánve Porúří zvedá pahorkatina Sauerland s vyšším Rothaargebirge (843 m) na jihovýchodě. K údolí Rýna stupňovitě klesá Westerwald. Na jih od starobylé Koblenze při soutoku Rýna s Moselou odděluje krásné a hluboké rýnské údolí Hunsrück od pohoří Taunus (880 m), které prudkým zlomovým svahem s četnými minerálními prameny na úpatí spadá do Hornorýnské pánve. Mezi Porýnskou břidličnou vrchovinou a starými krystalickými masivy na východě se rozkládá Hessenská vrchovina a jižně od ní Hessenská pánev. Na východ od ní se zvedá rozsáhlý stratovulkán Vogelsberg (774 m) a náhorní čedičová plošina Rhön (950 m). Na severovýchod od vrchoviny vystupuje staré kerné pohoří Harz (Brocken 1142 m). Jihovýchodně od něj se rozkládá nížinná Lipská pánev, jižně pahorkatinná Durynská pánev a za ní pásmo Durynského lesa (982 m). Na ně směrem k jihovýchodu navazují další stará krystalická pohoří Franckého lesa, Smrčin/Fichtelgebirge a Krušných hor/Erzgebirge (1214 m) tvořících hranici Saska s Českou republikou. Na východě se napojuje romantická oblast Elbsandsteingebirge zvaná Českosaské Švýcarsko se skalními městy a stolovými horami. HnědouhelnáLužická pánev na východě se zvedá do Lužické pahorkatiny omezené na hranicích s Českem příkrým svahem Lužických hor.

 

Východní hranici s Českou republikou tvoří (Oberpfälzer Wald) Český les, na který navazuje (Böhmerwald) Šumava s nejvyšším vrcholem Großer Arber (Velký Javor 1456 m). Paralelně s ní se táhne nižší Bayerischer Wald (Bavorský les) lemující zase údolí Dunaje. Velkou část jižního Německa vyplňuje středohorská stupňovina. K ní patří na levém břehu Rýna Falcký les (Pfälzer Wald) s masivem Haardt a na protilehlé straně vrchoviny Spessart a Odenwald, rozřezané klikatě tekoucími řekami Main a Neckar. Na jih od nich se nad Hornorýnskou nížinou příkře zvedá zalesněné krystalické pohoří Schwarzwald/Černý les (Feldberg 1493 m). Na jihovýchod plošší Švábsko-francká stupňovina přechází v dlouhý oblouk Fränkische a Schwäbische Alb (Francký a Švábský Jura). Celé území budují mocná souvrství sedimentů, rozřezaných četnými soutěskami přítoků Dunaje a Mohanu, a vápencové hřbety, modelované do typických asvmetrických tvarů - kuest.

 

Na jih od Dunaje se rozkládá ploché jihoněmecké alpské předhůří (Alpenvorland) aŠvábsko-bavorská plošina pokrytá mocnými nánosy čtvrtohorních ledovců a řek z Alpské oblasti. Z ploché krajiny se na jihu strmě zvedá hradba Severních vápencových Alp s nejvyšší horou Německa Zugspitze 2963 m) a také nejvyšší stěnou Alp, 1800 m vysokou východní stěnou Watzmannu 2713 m) v nejkrásnějším národním parku Německa Berchtesgaden. Na jihozápadě tvoří hranici Německa se Švýcarskem a Francií řeka Rýn vytékající z Bodamského jezera (Bodensee).